Překrásný okruh levádami Do Moinho a Nova
Jedna z nutností, které na Madeiře musíš navštívit jsou levády. Je jimi protkaný celý ostrov a postupně se z nich staly turistické atrakce. Není se čemu divit, každá je jedinečná a pro milovníky přírody je to balzám pro duši. Levády jsme si našli jednoduše na mapách.cz a ty se na trasu můžeš podívat na mapě.
Co to vlastně jsou ty levády?
Velmi stručně se jedná o zavlažovací kanály, kterými je protkaný celý ostrov. Je to hodně důmyslný systém zavlažování, který je ojedinělý právě na Madeiře. Voda je svedená pomocí betonových kanálů z kopců severní strany do údolí na jihu. Je to fakt zajímavé a může za to složení a stavba vlastně celého ostrova, který byl dříve sopkou. Jednotlivé vrstvy nejsou souměrné a směřují více k severu, takže na jihu tím pádem schází více podzemních vod, které také putují k severu. A proto začali první portugalští osadníci budovat síť kanálů, kterými svádí vodu ze severu na jih. Dříve byly levády tesány přímo do skal nebo vybudované ze dřeva. Nyní jsou všechny betonově vyzděné, na některých místech kryté, někde udělané přehrazení, třeba jen kamenem, aby šla voda svést např. do políčka. Nespotřebovaná voda vyteče do oceánu. Kvůli odpařování vody jsou více hluboké než široké a kolem každé levády vede i betonový chodníček. Z těch se právě staly velmi oblíbené turistické trasy. Buď můžeš jít přímo po betonovém chodníku nebo je častěji také vyšlapaný chodníček vedle. Na některých úsecích se můžeš setkat i se zábradlím, tunely, mosty, vodopády a všemožnými rostlinkami a květinami, které hýří všemi barvami zelené.
Jak jsem již psala, my jsme za naši krátkou, ale intenzivní návštěvu Madeiry, stihli projít jenom dvě levády – Ledava Do Moinho a Levada Nova. Zato obě najednou a to krásným a ne moc dlouhým okruhem, který snad zvládne každý. Okruh má hezkých 8,1 km a ne nadarmo jsme nejčastěji na levádě Do Moinho potkali nejvíce důchodců. Většina levád je pouze jednosměrná, takže se po té stejné zase musíš vrátit zpět. Tady mě bavilo, že jsme si prošli dvě najednou a pokaždé jsme se tak mohli kochat jinou přírodou a vidět něco jiného.
Levada Do Moinho
Rozhodli jsme se začít touto levádou a nemělo to žádný zvláštní důvod. Možná jenom to, že jsme si našli, že se dá vrátit po druhé a udělat si tak okruh, což já miluju. Navíc se nám hodila do denního programu, protože jsme se nacházeli blízko ní, kousek od městečka Ponta do Sol, kde jsme byli před tím na vodopádu a taky se na jedné opuštěné pláži koupali v oceánu :). Hned od začátku trasy jsou úžasné výhledy do údolí.
Celou zhruba první polovinu trasy jdeš podél políček, některé jsou pod tebou, jiné skoro na stejné úrovni. A všude mají banánovníky. Jsem z nich nadšená. Stále se kocháme výhledy.
Potom se cesta trošičku mění, respektive výhledy. Nádherné údolí s pohledem na políčka a oceán v dálce necháváme za sebou. Procházíme pod stromy a máme pocit, že občas putujeme krátkým lesem. Nad hlavami se nám tyčí majestátní eukalypty a prastaré vavřínové stromy. Taky tady obdivuju každou rostlinku a hlavně stále ty neskutečné odstíny zelené barvy.
Přibývá taky trochu mokra, ještě aby ne, když jdeme celou dobu podél vody :). Na radosti nám to ale neubírá ani kapku. Máme totiž kvalitní pohorky, takže nás kde jaká louže netankuje.
Na konci levády Do Moinho potkáváme pár lidí, kteří se povětšinou vrací stejnou levádou zase zpět. Proč? Nechápu. Dáme svačinku a ještě se zastavujeme u „menšího“ vodopádu a chvilku se kocháme jeho krásou. Potom trochu bloudíme při hledání cesty na druhou levádu Nova. Super našli jsme ji. Ještě malinko adrenalinu při přeskakování z kamene na kámen v řece. Spadnu nebo ne? Ne, super. Cestu jsme našli díky betonové levádě a jedné paní, která šla v protisměru a potvrdila nám trasu a hlavně přislíbila, že nebudeme litovat. Opět míjíme ten stejný „menší“ vodopád, tentokrát ho vidíme shora přímo pod sebou – wow. To je ale výška, zase tak malý nebude.
Levada Nova
Jak jsme později zjistili nad vodopádem oficiální značená trasa ještě nevedla, ale díky betonové levádě jsme šli prostě pohodlně po betonu dál a dál. Po chvilce jsme se už napojili na levádu. Stačilo málo na zjištění proč mnozí chodí Levadu Do Moinho zase zpět, je totiž lépe schůdná. Pokud jsi ale dobrodružné povahy a nebojíš se výšek, levádu Nova si určitě užiješ. Jsou tady totiž občas lehce vzdušné úseky, kde není zábradlí ani provaz a jdeš prostě jenom po betonovém chodníčku levády a pod tebou je sráz dolů. 🙂 No občas jsem tyto úseky přecházela šnečím tempem. Ale určitě to zvládneš a byla by fakt škoda se o tuto levádu ochudit. Má totiž co nabídnout.
Tím, že jsme si předem o těchto levádách nic nezjišťovali, o to větší překvapení bylo, co jsme na nich zažili a viděli. Kousek za touto zatáčkou nás totiž čekalo neskutečné překvapení a rovnou dvojité. První procházíš rovnou skrz vodopád, který majestátně hučí a při projití tě krásně osvěží dopadající kapky. A sotva jím projdeš asi po 50 m vcházíš do tunelu. Ten je pro změnu dlouhý asi 200 m.
Úžasný vodopád, za kterým procházíš, se nachází hned ze začátku trasy pokud jdeš okruh stejným směrem jako my. Jinak pokud půjdeš opačně, čeká tě vrchol této levády až na konci. Vodopád je fakt velký a projít se za ním je fakt zážitek. Než ho stačíš rozdýchat objeví se před tebou další výzva. Tunel! Jupí, dočkala jsem se.
Nevezla jsem čelovky zbytečně. Sice se obejdeš v klidu i bez nich, jenom se svítilnou v telefonu, ale radost jsem z toho měla i tak. Docela mě překvapilo, že je v tunelu úplně sucho až lehce prašno, což bych tipovala přesně naopak. A přitom ani kapka. Ty si hezky plují v betonové levádě.
Zbytek levády Nova, resp. její druhá polovina, se vine podobnou trasou jako Do Moinho, kterou jsme sem přišli, jenom je z druhé strany kopce. Takže se zase můžeš kochat krásnými výhledy do tentokrát druhého údolí, které je srovnatelně dokonalé, jako to předešlé. Jenom s tím rozdílem, že tady je to trochu větší adrenalin, protože jsou tu hodně strmé srázy dolů. Aspoň už je tu více zábradlí, které mi dodávalo na jistotě.
Na závěr levády Nova tě čeká ještě krátký přesun k autu na začátek levády Do Moinho už po silnici. Je to v podstatě jedna dlouhá ulice a můžeš aspoň pozorovat místní obyvatele a jejich příbytky. Mnohý přímo na zahradě pěstují banánovníky obsypané banány, které se pro urychlení zrání balí do modrých plastových pytlů. No při pohledu na ně, jsem z toho teda radost neměla.
